Phu Quoc – ruský turistický ráj

Ostrov Phu Quoc se nachází hodinu letu od Saigonu. Je to největší vietnamský ostrov. Ostrov je známý nejen díky svým plážím, ale také díky své rybí omáčce a pepřovým plantážím.

Den 7 : Směr Phu Quoc

Ráno jsme vzali Grab a jeli na letiště (280 000 VDN), cesta nám zabrala si 45-50 minut. Po příletu jsme opět vzali Grab (zde už to není klasický Grab jako v Saigonu, ale klasičtí taxikáři, které ale naleznete skrze tuto aplikaci). Naše první ubytování bylo ve městě Duong To v hotelu Mai Spa Resort, který jsme si vybrali hlavně proto, že byl přímo u pláže.

Ubytovali jsme se, konečně vybalili věci z báglu, jelikož na ostrově budeme +- 7 dní. Šli jsme na pláž, vyvalili těla a večer jsme šli prozkoumat město. Narazili jsme na noční trh, obhlídli jsme restaurace / bistra a připravili plán na další dny.

Den 8 : Velký plány na Phu Quocu, ale…

V hotelu jsme měli zaplacené snídaně, které nebylo nic moc, ale lepší než drátem do oka. Měli jsme velké plány, které zahrnovaly důležitý bod a to půjčení skútru. 

Pro půjčení skútru potřebujete mezinárodní řidičský průkaz (vydání stojí 50 Kč a je na 3 roky, pokud je to možné, objednejte se na konkrétní den, jsou tu příšerné fronty). 

Nepodceňuj sílu svého skútru

V plánu bylo objet pláže, podívat se na kokosové vězení, rybářské vesničky, pagody, atd. Půjčili jsme si tedy skútr a Honza jel na zkušební jízdu. Po pár minutách se vrací celej potlučenej, ale naštěstí s ničím vážným. I tak má sedřenou celou nohu a ruku, a tím nám výlet na skútru končí, aniž by začal.

Výlet do továrny na rybí omáčku a pepřové plantáže

Měla jsem s sebou dezinfekci, takže jsme rány vyčistili a přemýšleli, co dál. Skútr v žádném případě, to samé šnorchlování nebo cokoliv spojeného se slanou vodou.😅 Velkou výhodou je, že si lze za pár korun zaplatit taxík, takže jsme jeli navštívit pepřové plantáže a továrnu na rybí omáčku. Na ostrově je několik pepřových plantáží i továren na rybí omáčku. My jsme navštívili velmi malou, jelikož je kousek od našeho ubytování a kousek od plantáže byla i továrna s rybí omáčkou. 

Zde nám ukázali sudy, kde omáčku připravují a dali nám ji samozřejmě i ochutnat. Cestou zpět jsme si koupili nějaké ovoce a vyrazili zpět do hotelu (půlka melounu 25 000 VDN, banány a mango 40 000 VDN).Opět zde nebyly žádné cedulky s cenami, takže je možné, že nás natáhli, ale i tak je to pro nás levnější než u nás.

 

 

Na oběd jsme zašli do Bun Cha Ha Noi, což byla jedna z mála možností, kam se jít najíst, většina je buď zavřená nebo otevírá až večer a nebo moc ruská. Vzhledem k tomu, že tento den byl náročný, hlavně pro Honzu, tak jsme si řekli, že budeme už jen relaxovat, takže zbytek dne jsme strávili na pláži s pivem v ruce.😎🍺

Večer jsme se šli podívat znovu na noční trh a v jedné restauraci si objednali nějaké ty mořské plody. I love it.🖤 Zde jsme si všimli další zajímavosti ohledně místní obsluhy. Aktivně za vámi nepřijdou, i když na vás koukají, že máte dopito / dojedeno, musíte na ně zavolat nebo ukázat, aby k vám přišli.

Den 9 – Phu Quoc nebo-li ruský ráj

Phu Quoc je známý díky svým plážím, takže jsme se rozhodli navštívit tu nejznámější – Long Beach. Upřímně rozdíl mezi tou naší a Long Beach jsem úplně neviděla a celkově mi zde většina pláží přišla stejná – písek, moře a palmy.🤷‍♀️ Viděla jsem zde jediný rozdíl, na Long Beach bylo více lidí než na té naší. 

Na večeři jsme vyrazili do Hieu’s Family Restaurant (podle TripAdvisoru TOP 5 restaurace). Najít tuto restauraci je taky poměrně oříšek, jelikož máte pocit, že jdete do divočiny.

Objednali jsme si papájový salát, grilovanou rybu a nudle s krevetami. Ryba byla výborná, ale zbytek průměr. Jídlo nebylo vůbec dochucené. Navíc zde poměrně dlouho čekáte, ačkoliv restaurace není plná. Zbytek hostů jsou především Rusové, což se vám zde stane velmi často. Celková cena 280 000 VDN (i s pitím). Celkově zde na ostrově najdete hodně turistů z Ruska. Skoro všude jsou cedule, nápisy v azbuce a vodka zde teče proudem.

Co takhle dát si kuřecí pařátek?

Cestou zpátky jsme si sedli na pivo a Honza dostal chuť na vietnamský předkrm k pivu – grilovaný kuřecí pařáty.🐔 Kluk, u kterého jsme si vše objednávali, se nám snažil vysvětlit, co to je, když jsme potvrdili, že víme, do čeho jdeme, uznale pokýval hlavou.😀 Musím uznat, že představa jezení pařátu není příliš vábná, ale bylo to dobrý a k pivu ideální.

Den 10, 11 a 12 – Beach & beer & relax na pláži

Na dnešní den jsme neměli žádné plány. Situace kolem koronaviru eskaluje, je to úplně všude, takže jsme se snažili být offline, ale zůstat v obraze. Další návod, jak si ušít roušku, už fakt nedám (nemám nic proti tomu, ale čeho je moc, toho je příliš).

Ráno jsme si dali vietnamskou kávu, prošli se po pláži, navštívili místní pagody a po zbytek dne jsme byli na pláži. Zkrátka pohoda, až do osudné kombinace bun cha, melounu a sluníčka. Tuto kombinaci opravdu nedoporučuji.😀 Co se dělo poté, asi netřeba popisovat a tuto pasáž přeskočím.😀

Po čase, když jsme vyprávěli s kámošům o této “akci”, jsme přišli na to, že nikde nikdo toto nepíše. Buď se jim něco podobnýho nestalo (moc nevěřím), nebo to nikde nezmiňují. Myslím si, že je to škoda. Ne, že bych se v tom vyžívala, ale spíš jsou to cenné informace pro ty, co jedou prvně a myslí si, že každé street food (nebo i jídlo v restauraci) je pohoda. Není, my si na každou cestu bereme střevní antibiotika, endiarony a další tunu medikamentů.💊

Další den jsme měli vyrazit na druhou stranu ostrova, kde jsme měli zajištěné ubytování, ale já byla z předešlé noci šíleně zesláblá a pořád mi nebylo úplně dobře, takže jsme si prodloužili pobyt zde. Zbytek pobytu jsem se už více krotila a čas trávila ve stínu na lehátku.

Pozn. No ležela tam jako vyvrženej vorvaň.🤣

Den 13 – Poslední den na Phu Quocu

Všude kolem nás se šířily informace, že se hromadně ruší lety do Evropy. Pravidelně jsme kontrolovali ten náš a zdálo se vše v pohodě. Přiletěli jsme do Saigonu, našli ubytování, odbavili jsme se online a šli spát s pocitem, že se snad dostaneme domů.

Den 14 a 15 – A je to tady…váš let byl zrušen

Ráno jsme zkoukli let, zda není zrušený, nebyl a šli jsme na snídani. Oproti dnům, co jsme zde byli na začátku března, se situace a napětí místních oproti turistům výrazně zhoršilo. V centru jsme ani na žádného turistu nenarazili. Upřímně, už jsme se těšili domů a v tom to přišlo. Od aerolinky mi přišla smska, že náš let z Istanbulu do Prahy je zrušený. A je to tady, co teď?! Sbalili jsme si bágly a jeli na letiště, jelikož linka, na kterou jsme měli zavolat, byla přetížená (nečekaně). Už se těším na vyúčtování od operátora.😅

Po příletu na letiště hledáme informace a ptáme se, jestli má tady Turkish Airlines nějakou pobočku. Bohužel nemá, takže musíme počkat, než začne check-in na let do Istanbulu. Mezitím hledáme alternativy, jak se dostat do Prahy nebo někam poblíž Čech. Čirou náhodu jsme našli snad poslední let z Evropy do Prahy a to ze Sofie (Bulharsko). Do Sofie dokonce letí i Turkish Airlines z Istanbulu. Ok, takže něco máme, i když je možný, že i tento let zruší.

Velký zmatek začíná

Nastává check-in a velký zmatek, jelikož Turkish Airlines zrušila více letů, než-li jen do Prahy a nastává velká vřava. My jsme šli na řadu jako pátí a ptáme se týpka, co máme dělat, jak se máme dostat do Prahy. Týpek na nás kouká, omlouvá se, ale jinou variantu pro nás nemá, což jsem si myslela, že mít bude. Ptáme se, zda je možné z Istanbulu letět do Sofie. Týpek říká, že ano, že to musí prověřit a dá nám hned vědět. Toto “dá nám ihned vědět” trvalo asi hodinu a my jsme z té celé fronty odcházeli mezi posledními, ačkoliv jsme tam byli mezi prvními. Tady už mě začínají téct nervy, jelikož stojíme u přepážky a čekáme, až nám potvrdí Sofii a dají letenky. Nakonec se to povedlo. Haleluja.🎉 Máme letenky a kupujeme letenky ze Sofie do Prahy.

Pozn. Našla to Lucka! Já chtěl jet busem z Istanbulu.😅

Let byl celkem v pohodě, dokonce jsem pár hodin spala, což u mě není moc obvyklý, ať dělám, co dělám, v letadle zkrátka nemůžu spát. 

Po příletu se modlíme, ať nám nezruší let do Sofie. Na tabuli zatím nic o zrušení nesvítí, takže naděje, že se dostaneme domů, je. Letíme do Sofie, v nejhorším případě, zůstaneme v Sofii a pak vymyslíme, co dál.

K obědu pivo a chipsy

Přistáváme a procházíme kontrolou, zatím nejpřísnější, co jsme na letišti zažili. Všude je vše zavřené, jediné, co je otevřené je trafika, kam můžeš vstoupit po jednom. Mám šílený hlad, ale jídlo tady nevypadá moc vábně, tak beru pivo (hlad je převlečená žízeň) a chipsy. Let nám letí asi za 5 hodin, takže čekáme a čekáme. Na tabuli svítí check-in do Prahy, vypadá to, že se dostaneme domů. Na přepážce nás ještě mírně vystrašil týpek, kterému nešel načíst náš kód rezervace, ale nakonec se to povedlo. Usedáme do letadla a za hodinu přistáváme v Praze. Jsme doma, dokázali jsme to.😅